Článek 1: Co je to koučink?
Každý z nás už zřejmě alespoň někdy slyšel o koučinku nebo koučování. Každý nejspíše viděl v televizi nebo na internetu nějakého renomovaného kouče. Každý, kdo se rozhodne pro koučink tedy o této mimořádně populární činnosti pravděpodobně má alespoň rámcovou představu ještě předtím, než jej zažije na vlastní kůži.
Představa, se kterou ke koučovi přicházíme tedy nemusí být zpočátku jasná a rozlišená. Během koučovacího sezení je však nahrazena konkrétním prožitkem. Co bylo dříve mlhavé a nejasné je po sezení jasné a určité.
Podobně je tomu často i s našimi cíli, sny a nadějemi, se kterými se odhodláme ke koučovi přijít. Nejprve mohou být nejasné, neustálené a jemné, podobně jako obrysy v mlžném oparu, které nemají pevnou podobu. Sami si jich můžeme být sotva vědomi, a přesto se v jistém bodě rozhodneme naslouchat vnitřnímu nutkání a dovolíme jim vystoupit. To je často chvíle, kdy se rozhodneme jít ke koučovi. V této fázi mohou být naše cíle a přání stále nejen neurčité, ale také velmi křehké. Mohou se ještě snadno rozplynout. Mohou se rozpustit v onom jedovatém "to nejde", "to nedokážu", "to si nezasloužím" nebo "to je moc šílená představa", "moc velký cíl", "moc ..." . Mohou být zadušeny také v nepřejícném a shazujícím popichování druhých, často nám blízkých osob.
Úkolem kouče je naše naděje a sny, postrčit ještě o kousek dál. Jeho úkolem je dát jim v rámci koučovacího rozhovoru postupně kontury a obrysy, dodat jim jasnost a pevnost, a nakonec být být při tom, když jsou naše cíle a sny zcela jasné a určité podobně jako představa o tom, co je to koučovací sezení po tom, co jej skutečně zažijeme. Poté co jej zažijeme nejen, že známe své sny a cíle, které jsme mohli dříve pouze tušit, ale také víme, jakým způsobem začít svoje sny plnit. Kouč je tu po celou dobu při nás a pro nás jako partner, o kterého se můžeme opřít, protože si je vědom právě oné křehkosti cílů a zranitelnosti snů ve fázi zrodu, ale i ve fázi plnění. Jeho úkolem je být pevným bodem, který nenechá naše naděje a sny rozplynout.
Dobrý kouč je jako sochař, který během sezení vytesává z nádherného bílého mramoru jasnou podobu cíle nebo snu do nejmenšího detailu. Při cizelování cíle se zároveň ve strukturovaném koučovacím rozhovoru přirozeně odhaluje cesta, kterou se k cíli dát i její jednotlivé kroky.
Ani mimořádně krásná socha by však nestála pevně, pokud by nebyla podepřena spolehlivým základem (soklem). Tímto základem je širší ekologie cílů. Cosi, co si můžeme představit podobně jako souhru nástrojů v orchestru. Nestačí, aby byl cíl jasný, podobně jako nestačí aby jeden nástroj hrál v orchestru krásně bez ohledu na ostatní. Je potřeba aby byl cíl v souladu i s ostatními cíli. Ať již plně vědomými nebo pouze mlhavě tušenými. A s tím vším může skutečně dobrý kouč pomoci. Dokáže pracovat s nevědomou částí mysli, najít a odemknout naše vnitřní zdroje a udělat z nejasné a mlhavé představy v naší mysli, nádhernou sochu. Tou se můžeme kochat, když si užíváme radost a pocit zadostiučinění, z uskutečnění svého cíle nebo snu.
Koučovaný po dobrém koučinku nebloudí. Nejen že ví, kam jít, ale je si také jistý tím, která cesta je vhodná, a co důležitého si vzít s sebou, aby k cíli zdárně došel.
Koučink a ostatní tři činnosti proto porovnáme (níže) v druhém článku.
Článek 2: S čím bývá koučink zaměňován
Po přečtení prvního článku o koučinku (výše) jsme získali první odpovědi na otázku co je to koučink. Možná jsme však ještě o něco zvědavější a chceme znát další informace.
Mohli bychom se například ptát jaká je podstata koučinku. Jak poznáme co koučinkem je, a co už koučinkem není. Nebo jak poznáme, k čemu se koučink hodí, a kdy naopak sáhnout po alternativě. Vzhledem k tomu, že existuje celá řada činností, které jsou koučinku více či méně podobné stále nemusí být zcela jasné v čem přesně se od nich koučink odlišuje. Pokud si ujasníme, se kterými činnostmi bývá koučink nejčastěji zaměňován, a v čem spočívají hlavní rozdíly mezi těmito činnostmi, získáme tak opět o něco bližší představu i o povaze koučinku, jeho účelu a podstatě.
Koučink bývá zaměňován zejména s následujícími činnostmi.
Jedná se o:
1) poradenství,
2) mentoring
3) případně i o supervizi.
Koučink a ostatní tři činnosti si proto porovnáme (níže) v druhé části tohoto článku.
PORADENSTVÍ
Smyslem poradenství je poskytování konkrétních rad klientovi, který na rozdíl od poradce není odborníkem v dané oblasti. Poradce pracuje za úplatu, která odpovídá jeho odbornosti a praxi, často pod hlavičkou některé z renomovaných mezinárodních poradenských agentur. Vedle odborného poradenství se však nezřídka vyskytuje tzv. pseudo-poradenství. Do pseudo-poradenství spadají činnosti finančních, pojišťovacích, investičních poradců nebo jiných "poradců", kteří si za své služby neúčtují honorář, ale žijí z provize za prodej konkrétního produktu. Ve skutečnosti se tedy nejedná o poradce, ale o prodejce. I pokud mají tito poradci-prodejci slušné odborné znalosti (což nebývá vždy pravidlem), nemohou radit naprosto objektivně, jelikož v závislosti na tom, co vám poradí, buď mají anebo naopak nemají z dané rady osobní prospěch. Někdy se tak může vyplatit připlatit si renomovanému poradci-profesionálovi, který nemá potřebu vám nic prodávat za radu, která bude odborná, ale hlavně objektivní.
MENTORING
Smyslem mentoringu je předávat rady a zkušenosti z konkrétního oboru mentorovanému [mentee]. Mentor i mentorovaný se pohybují ve stejném oboru nebo řeší stejný problém.* Mentor je však zkušenější, často za sebou má vyšší jednotky až desítky let osobní zkušenosti a úspěšné praxe. Právě proto může menteeho obohatit o cenný osobní náhled a nabídnout mu rady nebo konkrétní řešení problému založené na vlastních vědomostech, zkušenostech a praxi. V tomto ohledu (nabízení konkrétních rad a řešení) se mentoring podobá poradenství.
Příklad: Např. u studia jazyků nám může pomoci zkušený jazykový mentor, který se sám řadu jazyků naučil a má v této oblasti vynikající výsledky. Není důležité, zda jazyky reálně učí, byť je to pravděpodobné. Pro zdokonalení se v profesionální výuce jazyků (nikoliv v jejich studiu), je pak zase třeba hledat zkušeného mentora-lektora jazyků, který předá juniornějšímu lektorovi konkrétní know-how o přístupu ke studentům, vytváření materiálů nebo třeba o správném nacenění služeb a komunikaci s potenciálními klienty.
V kontextu koučinku předává seniorní kouč rady vycházející z jeho osobní zkušenosti a koučovací praxe méně zkušenému kouči.
KOUČINK
Kouč je ten, který pomáhá koučovanému dostat se z místa či stavu, kde se momentálně nachází, tam kde chce ve skutečnosti být. Pomáhá mu tedy ve splnění jeho cíle. Přitom koučovanému nedává rady, ale spíše pracuje s vnitřními zdroji, které koučovanému pomohou cíle dosáhnout. V rámci koučinku se pracuje s předpokladem, že všechny potřebné zdroje k dosažení našich plánů a snů máme již v sobě. Kouč tedy koučovaného "nepoučuje", a dobrý kouč mu ani nedává rady (jako to dělají poradci). Rady totiž mohou vycházet z (často nevědomých) potřeb nebo přání toho kdo radí, více než z potřeb toho, kdo radu přijímá, a komu má být užitečná. Pokud vycházíme z předpokladu, že všechny zdroje ke splnění cíle máme již v sobě, rady ani nejsou zapotřebí. Účelem koučinku tak je pomoci tyto zdroje objevit, pomoci je rozvinout a pomoci naplnit to, co by jinak mohlo zůstat pouze možností nebo přáním.
Další zajímavostí je, že kouč zpravidla nebývá odborníkem v oblasti, ve které se chce koučovaný zlepšit. A vzhledem k tomu, co jsme se dočetli výše by již mělo být jasné proč, by opak mohl být dokonce kontraproduktivní. Kouč nedává rady, nepředává předem stanovená návody nebo postupy, které se mu v minulosti osvědčili. Kouč je naopak odborníkem v naslouchání a kladení správných otázek. Klienta vede k tomu, aby cestu k řešení problémů nebo splnění svých cílů našel sám. Kouč je koučovanému průvodcem, který účinně, citlivě a s maximálním respektem odemyká jeho skrytý potenciál. Kouč také pomáhá v autentickém rozvrhování životních, pracovních nebo studijních možností koučovaného a v jejich realizaci.
SUPERVIZE
Supervize je důležitým nástrojem profesního růstu. Supervize spočívá poskytování odborné zpětné vazby supervizorem. Účelem supervize je "dohled" nad supervidovaným ve vztahu k jeho odborným kompetencím, a často také ve vztahu k etickému a hodnotovému ukotvení jeho práce.
V kontextu koučinku má supervize za cíl dodat pevný rámec profesnímu růstu kouče a často může být podmínkou dokončení certifikačního procesu kouče. Supervize bývá někdy chápána jako forma mentoringu.
Článek 3: Jaká služba je pro mne nejlepší?
Co je pro mne v mé situaci lepší? Koučink nebo poradenství? Mentoring nebo supervize? Odpověď na tuto otázku, lze dát pouze v kontextu toho, co si ve skutečnosti přejeme.
Pokud chceme poradit od odborníka s otázkou nebo tématem, které je mimo náš obor? Pak je dobré vyhledat kvalitního nezávislého poradce nebo poradenskou agenturu. (Nikoliv však prodejce různých produktů, kteří se za poradce pouze vydávají.) Pokud naopak oceníme především rady a funkční strategie ze svého oboru založené na osobní dlouholeté zkušenosti odborníka, který už ušel kus cesty a je v dané profesi dále než vy, poté je vhodný mentoring. Dobrý mentor nám nejen poradí, ale také nás může nasměrovat v dalším růstu.
Máme velký nebo i menší cíl, důležité přání, které si chceme splnit nebo dokonce velký sen, kterého chceme dosáhnout? Máme problém, který chceme vyřešit nebo důležitou otázku na kterou hledáme odpověď? Pak je nejvhodnější koučink a důkladná práce s vnitřními zdroji.
Dobrý kouč nám nenadiktuje, co máme dělat, ale pomůže objevit odpověď na naše problémy a nasměrovat na správnou cestu. Jak již bylo řečeno, dokáže totiž úspěšně odemknout naše vnitřní zdroje. Vše citlivě a účinně.
Dokáže naslouchat a porozumět. Je s námi při plnění snů a cílů. Je podporou, autoritou i pomocnou rukou. A pomáhá abychom naplnili svůj skutečný potenciál.
Pokud jste koučem a rozhodujete se, zda je pro vás lepší klasický mentoring nebo supervize odpověď opět závisí na vašem cíli a přáních. Pokud si přejete najít zkušeného průvodce, který vám bude dlouhodobě pomáhat a předávat vlastní zkušenosti je pro vás vhodný mentoring. Pokud si přejete získat určitou certifikaci, která Vás posune v profesním životě bude nejspíše třeba vyhledat vhodný program supervize.
Zajímavost: Původ a kořeny koučinku
Koučink v pravém slova smyslu vznikl ve dvacátém století. V šedesátých letech se vyvinul z humanistické psychologie. Kořeny některých z jeho principů lze však vysledovat až do doby 400 let před naším letopočtem. Řecký filosof Sokrates v diskusích neříkal, co je nebo není správně, podobně jako to nečiní ani dnešní koučové. Místo toho se svých spolu-diskutérů obratně ptal tak dlouho, až s odpovědí přišli sami. Díky tomu pro ně byla často tato odpověď cennější, než kdyby jim byla pouze nadiktována. Sokrata samozřejmě nemůžeme považovat za kouče v moderním slova smyslu. Na druhou stranu se od něj můžeme i dnes v mnohém poučit.
Napsat si o více informací
Zaujalo vás téma koučinku? Chcete se dozvědět více? Zašlete nám svůj dotaz a rádi se ozveme s odpovědí.